New Page 1

UŠIRVÁČ (Hudba Praha + Jasná páka revival)

1999 
Uširváč byl založen v Praze – Dejvicích v létě 1999 poté, co se zdálo, že smrtí baskytaristy J. I. Wünsche (1. 6. téhož roku) definitivně skončila éra tehdy přes dva roky rozpadlé a ojediněle koncertující legendy Hudba Praha. 
Ve školce, poblíž bývalého hotelu Internacionál na Podbabě, se tehdy sešlo cca sedm lidí různého věku (nejmladší 18, nejstarší 32 let) a pohlaví (ženy dvě, mužů pět). Nejmladší (který to celé s pomocí nástěnky v domě hudebních nástrojů na Jungmannově náměstí svolal) nekompromisně zavelel, že hrát se bude Jasná páka a Hudba Praha, čtyři souhlasili, dva už příště nedorazili. Nejstarší pak vymysleli název Uširváč. 
Po dvou měsících se těleso přestěhovalo blíž k metru, do jiné školky za hotel Diplomat a posléze blíž k centru, do sklepa v Panské ulici, kde se zkoušelo až do ledna 2004. Mezitím Ivana Mináře vystřídal mladý notorik a nespolehlivý punker Ondřej Rostek, tehdy též člen kapely Žabí Majer; a ke zpěvačce Karolíně Skalníkové (dnes Sekvoj a duo s M. Trchovou) přibyla Míša Čihulová (dnes nevíme). 
A bylo nás šest: Kapitán OF, Strýc Vladimír, Veselý ušák Jiří, Karolína (Maličká Kája), Ondřej R. a Míša 
 
2000 
Koncertní premiéra úspěšně proběhla na jaře v kultovní bubenečské restauraci Na Slamníku. Následovala Šlechtovka, Prosek, první výjezd mimo Prahu do Červené Lhoty, klub U vojáka, Klamovka… Po několika dalších štacích to vzdala Míša Čihulová a brzy po ní Ondřej Rostek. 
 
2001 
Na uprázdněné místo zpěvačky nastoupila v březnu 2001 Ďáblice Zizi (a vyla u nás pěknou řádku let), kytaru po Ondřejovi R. přebral původní basák strýček Vladimír, osiřelou basu uchopil michelský fantom Pája Junek z Nahoře Pes zvaný Muflon, kterého kapelník OF přemluvil k dočasnému hostování. Zůstal tři roky. 
Sestava se ustálila, domovskou scénou se stal pražský Vagón, nazkoušeno bylo skoro šedesát věcí, hrálo se hojně, zkoušelo jemně… a měli jsme se docela rádi.  
 
2002 
V průběhu zimy 2002 Maličká Kája uhranula zvukaře z Vagónu, ve stejném čase Daniela z Hudby Praha udeřila Jamajku židlí, slovo dalo slovo, Robert Jína dal Hudbě Praha vřelé doporučení a princezna českého folku se stala regulérní členkou kapely, kterou Uširváč revivaloval. 
Zpočátku to byla především dobrá reklama. V létě 2002 ale kapelník kapitán OF nelenil, obtelefonoval půl vlasti, následkem čehož Uširváč na podzim začal koncertovat daleko častěji a nejen v okolí Prahy. Hudba Praha se navíc rozhodla definitivně vylézt ze záhrobí a vyjela na regulérní turné. 
Hektické tempo pak donutilo naší Maličkou ohlásit odchod z Uširváči, nakonec zůstala až do května 2003 (v Hudbě Praha skončila o rok později). Kromě toho se vyhrotily vztahy se strýčkem Vladimírem, jenž byl osobností vpravdě komplikovanou a kolem vánoc kapelu opustil. 
 
2003 
Spokojenost zavládla zejména na naší straně, neboť mladičký holobrádek Hvízdavý Dan, který nastoupil na uprázdněné místo kytaristy, se ukázal býti zdatnou a nekonfliktní náhradou. Po „legendárním“ koncertě v Brandýse se rozplynula i jeho prvotní plachost (od té doby nemá rád jahodovou vodku). 
Během první poloviny roku 2003 nadále pokračoval nárůst koncertní činnosti, což časově nezvládal zejména Veselý ušák Jája. V březnu za něj ve Vagónu zaskakoval Eman Kandl, bývalý (a nejlepší) bubeník Hudby Praha, v květnu Karel Jenčík, bývalý (a nejrychlejší) bubeník Energitu, Benefitu, Arakainu... Turbokarel se nakonec během léta stal spíše regulérním členem Uširváče než záskokem a Veselý ušák naopak spíše záskokem a milým hostem než členem kapely. Na podzim se pak v sestavě definitivně usadil Karel. 
Kromě toho byl natrvalo přijat třetí kytarista strýc Vendula (též Vasil), který už dříve několikrát zaskakoval za nevyzpytatelného strýce Vladimíra (shoda křestního jména strýc je náhodná, bratři nejsou). Posledním letním přírůstkem se pak stala Lady Jane - po měsících hledání nahradila Maličkou Káju u mikrofonu a saxofonu. 
 
2004 
V lednu byl Uširváč na přímluvu strýce Vladimíra nevybíravě vyhozen z letité zkušebny v Panské, za trest jsme ho překřtili na kratší a výstižnější Sperma. Bez zkušebny kapela nakonec nelehko fungovala celý půlrok. 
V dubnu se pak skupina musela vyrovnat se ztrátou charismatického Muflona Páji, jenž dal definitivně přednost lesům a folku. Náhrada přišla nečekaně rychle a kapele ve finále prospěla. Basák Vlasák se seznámil s kompletním repertoárem v rekordním čase a nastudoval jej (narozdíl od Pájíka) v téměř krystalické podobě. Z na první pohled nesmělého chlapíka se navíc po několika koncertech stal klasický magor, jakých je v Uširváči nejméně sedm (nastal podobný proces, kterým rok předtím prošel i Dan). 
Do podzimní sezóny vstoupil Uširváč velkolepě a sice dlouho připravovaným 5 LET TOUR. Zásadní koncert s hosty v pražském Vagónu dopadl na výbornou i přes nečekanou absenci Lady Jane. Ze smršti dalších omluvenek, jedné demise (už delší dobu znuděný Strýc Vasil) a jednoho vyhazovu (Lady Jane) Uširváč ovšem, jak je jeho zvykem, vytěžil zlato. Během několika zářijových dnů se sestava kapely transformovala do stabilní podoby, velký dík za to patří Pájince z Loun - objevila pro kapelu Divou Ivu Pupíka a sama se posléze stala druhou vokalistkou, ač s námi původně zaskakovala na bubny. Na postu saxofonisty pak zakotvil hráč, který na tu hezkou zlatou věc celkem umí hrát (všechna čest předchozím pištkyním). Říkáme mu Martýýnek s dlouhým a tvrdým nebo též Márdí Pjenič. 
No a co teprve rok následující. 
 
2005 
Na jaře se Uširváč v téhle zatím nejsilnější sestavě rozjel na další šňůrečku; jako ideální parta, kde konečně nikdo nikoho nesral – což je v počtu sedmi až osmi lidí zázrak. Kluby tentokrát nebyly zrovna přeplněné, náladu ale spravilo léto. Kapela začala objíždět motosrazy, z nichž zejména ten na Bucku u Řevničova patřil k velmi zdařilým a to se teprve schylovalo k vrcholným Teplicím nad Metují. Ve tři hodiny v noci a za teploty blížící se nule Uširváč svou spontánní show nechal zapomenout na předcházející Lauru a její tygry, i přes tu kosu pod pódiem trsaly stovky lidí a nejinak tomu bylo i na dalších štacích – na svatbě v Bílém potoce, tradičně na Říjnové party; a také na revivalových trojbojích v domácím Vagónu, spolu s Tři sestry revival bandou a revirválem Visacího zámku, jejichž tradici rok 2005 započal. 
Turbokarel začal v létě paralelně působit v Jaklově Folimance, Uširváč měl ale to štěstí, že Pájinka umí kromě hlasivek krotit též škopky a díky této variabilitě se mohlo dál v pohodě fungovat – když bylo třeba, Pája zaskočila za Karla a vepředu pořád zbývalo dost vokálů. Nota bene když ještě v záloze fungoval záskok v podobě jedné plantážnice z ústecké líhně, kteráž slove Helenka (hostovala např. na rozlučkovém koncertě s rokem 2005, kde skupina před vyprodanou kutnohorskou Českou 1 vystoupila jako předkapela Luboše Pospíšila, přičemž si s Uširváčem zahrál i Pospíšilův kytarista Bohouš Zatloukal, základní stavební kámen Hudby Praha). 
 
2006 
V téhle parádní partě absolvovala kapela i další rok. Díky dostředivým silám kolektivu se podařilo v Uširváči udržet Ivu Pupíí, koketující toho času s jazzem, vznikla družba s kapelou Garáž, jíž Uširváč několikrát úspěšně předskakoval, což se v následujících dvou letech stalo tradicí. Z dvaceti odehraných koncertů jmenujme zejména rozjetý ples pošťáků na pražské Ořechovce (pro Uširváč opět tradiční), trojhodinovou pohodovku v Lounech nebo otvíračku litoměřické Baronky.
 

2007

V roce 2007 začali OF a Pájinka hrát s Lubošem Pospíšilem a Bohoušem Zatloukalem. Ten je zároveň kytaristou Hudby Praha, tož se kroužek podruhé pěkně uzavřel (poprvé s Karolínou). Nadále nabíral na síle i Hromosvod a Shannon, hojně koncertoval Nahoře Pes, revivaly Lucie a Beatles, k tomu angažmá ve Schodišti (ex-Nahoru po schodišti dolů band)… a teď jak to stihnout? Nu jednoduše… hrát s Uširváčem o trochu míň a o to radši; a výhradně jen tam, kde to stojí za to. V roce 2007 k takovým akcím nepochybně patřilo repete v litoměřické Baronce, festival Travné (v Rychlebských horách, uprostřed ráje, pár desítek metrů od hranic s Polskem), energická show v lounské Stromovce, samozřejmě náš domácí Vagón... 

2008 - 9

Po dobrých čtyřech letech došlo v roce 2008 k částečné obměně sestavy. Jirku a Ivu už to začínalo zmáhat, a jelikož Uširváč má být v první řadě zábava, nastalo menší střídání stráží - ovšem hladce a za pochodu, přičemž oba noví členové zapadli do živelného, romanticky-obscénního hudebního kolektivu, jako by se nechumelilo. A oba bývalí členové se čas od času vrací formou záskoků nebo milých hostování. Jirku Vlasáka vystřídal u basy nejprve (krátce) lounský Jirka Drábek, posléze pak šikovný huňáč Pablo Eisner, na místo Divé Ivy u mikrofonu nastoupila Makina z Kolína s hlasem podobným zvonu a Jamajce. Zároveň se definitivně ukázalo, že Pajinčina osobnost a vokál jsou vepředu nepostradatelné, s Makinou jim to jde do kupy... a tři dívčí zpěvy jsou muzikálně kontraproduktivní (ani Hudba Praha je nemá). Bez ohledu na partu a stovky společných zážitků je to pořád hudba, která musí zvítězit. Byť to je někdy bolestné… a tak jsme se rozloučili s naší Zizi.
Jářku.. a jelo se dál, s novou krví zas o něco energičtěji. V létě předskok Echtu, na podzim Schodišti… A než se kdo nadál, bylo Uširváči deset let a v domovském Vagonu si nádherně zařádil za účasti hostů z Hudby Praha (B. Zatloukal, Jamajka, A. Daňková, V. Malinovský, téměř všichni ex-členové…), z čehož vzniklo půvabné live-DVD.
 

2010 - 11

Správný muzikant žije především původní tvorbou. Uširváč se stal takovou nekončící idylkou bokem, kdy se párkrát do roka vyjede, smečka si zahraje své oblíbené staré pecky a pak se bujaře kalí až do úsvitu.
V roce 2010 se téměř vytratil sexofonnní Márdí Pjenič, aby se napřesrok zase vrátil. Také Pájinka se objevuje tak padesát na padesát a jako satelit k nám čas od času přilétá Divá Iva. Tomu už se ani nedá říkat personální změny, spíš takové „variace na bigbítové téma“. Snad jen na postu bubeníka nastala malá revoluce – od září 2011 zde bije na poplach (a do rytmu) ďábelsky úderný drak Jakub Homola.
Uširváč se nikam necpe, nemá větší ambice než právě a jen tu hudební radost při zachování instrumentální kvality. Některé koncertní zastávky už jsou cosi jako folklór, mimo zmíněných třeba Čendovy motosrazy na západě Čech, Kosťovy akce na Děčínsku, pohostinná jihočeská Nedabyle… a každoročně několik nových míst, kam se banda časem zaručeně vrátí. To je téměř pravidlo, neb je to prostě celé uvnitř dost radostné a lidi to z toho cítí.
 

Jen a jen pro vás sepsal Ondřej